ŠPANĚLSKÝ CHAT | FOTKY OD VÁS

Jak šel Dortíček na vandr

Byl jednou jeden Dortíček co studoval nejmenované gymnázium v ČR. A jak to tak na takových gymnáziích chodí, sešli se v jedné třídě tři šprti, kteří v druhém ročníku dostali jako odměnu za studijní výsledky kulturní zájezd do Španělska zcela zdarma.

Dortíček i jeho dva kamarádi Gregor a Tony byli štěstím bez sebe, že mají o prázdniny vystaráno, i když jen na 10 dní.

Tohle je fotoreportáž jejich cesty za poznáním:

Kde Dortíček bydlel během svého slavného pobytu aneb studentské koleje svou svým způsobem lepší než hotel:

Ta skupinka lidí tam dole jsou Češi zkoušející své závěrečné představení ke konci pobytu. Ovšem těžko říct, jestli je mezi nimi i Dortíček, protože jeden den zkoušky si dával šlofíka ve svém vydýchaném a přetepleném minipokojíčku.

Místo děsivých aktivit děsivě aktivních lidí jako je fotbal nebo volejbal ve dvě ráno. Ti shnilejší jako Dortíček sledovali mravence co lezli všude okolo. Ale fakt!

Na tomhle plácku se pořádaly kalby pro všechny, kteří odmítali jít spát po druhé hodině ranní. Dortíček i jeho kamarádi se tak klátili v rytmu reggaetonu a vydávali přitom neidentifikovatelné skřeky podobné zpěvu. A obdivovali krásné pořadatele, jak jim to v rozepnutých košilích ale sluší.

A tady si Dortíček plnil svůj žaludek. I když to vypadá jako typická česká jídelna, opak je pravdou. Jídlo zde servírované by mohlo být podáváno bohům. Dortíček dodnes smutně vzpomíná na ty krásné časy.

Vstupní chodba do obytných prostor. Místo přátelských setkání a čekání na milované jídlo.

Pidipokoje. Sice jsme se nemohli stěhovat, ale třeba Bulharů se tam vecpalo 9 do jedné takové místnosti. Fotky tam pořízené se nesmí ukazovat před desátou hodinou večerní, je mi líto. Musíte se spokojit s pokojem od Dortíčka.

Zastávka první - Madrid aneb to vedro se nedá snést

Palacio Real- když Dortíček stál na jeho náměstí, uvažoval o podstatách fatamorgány a snil o arktické zimě.

Znak Madridu

Plaza Mayor- chudák Dortíček byl tak moc unavený a ještě si spálil zadeček o rozpálenou kamennou lavičku. Ale stejně se držel přísloví Don't worry, be happy!

Katedrála před kterou proběhlo focení první společné fotky všech účastníků zájezdu. Všichni se prali o stín, ale někteří měli smůlu, protože Dortíček byl vždycky rychlejší. Ale stejně se mu v teniskách pekly nohy.